Společnost Luna Rossa, která staví jachty, používá kombinézy Tyvek®

Tým specialistů, který se podílel na stavbě jachet LUNA ROSSA pro Pohár Ameriky 2007, si vybral kombinézy DuPont™ Tyvek®, aby zajistil ochranu před škodlivými látkami během fáze stavby člunů.

Tým složený z 22 mezinárodních, vysoce specializovaných odborníků, kteří ve Valencii stavěli nové jachty LUNA ROSSA pro Pohár Ameriky 2007, spotřeboval celkem 5000 oděvů Tyvek®. Ve svém vyjádření k týmové volbě oděvů Tyvek® vysvětlil Antonio Marrai, manažer logistiky a výrobního pracoviště pro Luna Rossa Challenge 2007, že "byly osobně vybrány pracovníky zabývajícími se stavbou člunů. Po vyrobení formy následují různé další fáze, tj. zpracování uhlíkových vláken, která se používají při stavbě trupů, nanesení pryskyřice, opracování povrchu, vyhlazení a nanesení nátěru. Toto vše se provádí výhradně ručně, bez jakýchkoli automatických nástrojů, a proto jsou lidé obzvláště silně vystavováni působení rozptýlených jemných pevných částic a případně i rozstřikovaných a rozprašovaných materiálů. Z tohoto důvodu bylo naprosto nezbytné zajistit co nejúčinnější ochranu a nejvyšší úroveň bezpečnosti práce pro všechny pracovníky. Aby toho bylo možno dosáhnout, všichni se rozhodli nosit kombinézy Tyvek® s ochrannými brýlemi, rukavicemi a respirátorovými maskami".

Pro Antonia Marraie to byla již čtvrtá účast na Poháru Ameriky, z toho třetí u společnosti Luna Rossa. Sám Marrai, který předtím pracoval u skupiny Agip Petroli, se může pochlubit rozsáhlými zkušenostmi ze závodů plachetnic, protože se zúčastnil mistrovství světa dvanáctimetrových člunů s mezinárodními posádkami na jachtě Freedom (Porto Cervo, 1984), mistrovství světa v roce 1986 na jachtě Azzurra ve Fremantle v Austrálii a Poháru Ameriky v roce 1987. Zúčastnil se také plachtařských mistrovství v kategorii Maxi v letech 1989 až 1991.

K tomu vysvětlil: "V takovýchto oblastech, kde se provádějí složité postupy, musí specialisté věnovat mnohem vyšší pozornost hygieně a bezpečnosti, než s jakou se běžně setkáváme u firem jakéhokoli jiného druhu. Vzhledem k tomu, že všichni pracovníci, kteří v této oblasti působí, mají vysokou profesionální úroveň, sami věnují maximální péči své bezpečnosti a neustále vyžadují adekvátní osobní ochranné prostředky. Není-jim třeba nijak připomínat, aby používali OOPP, protože žádný z nich by nikdy a z žádného důvodu nepracoval s bruskou nebo dokonce i pouhým brusným papírem, aniž by přitom byl dostatečně chráněn od hlavy až k patě."

"Osobně", zdůraznil Marrai, "nemám potřebnou kvalifikaci k tomu, abych dokázal posoudit, zda jsou kombinézy Tyvek® nejlepší. Mohu však říci, že hoši, kteří je již nosili při stavbě předchozích člunů Luna Rossa, nechtějí žádné jiné. To musí mít svůj důvod. Kromě účinné ochrany pracovníci obzvláště oceňují vlastnosti, jakými jsou pevnost, dobře padnoucí střih a pohodlí společně s vysokou volností pohybu při práci."

Historie Poháru Ameriky

Vítězství v soutěži o Pohár Ameriky, nejstarší existující sportovní trofej, o kterou se bojuje při nejdůležitější světové jachtařské události, je výzvou, která je zdrojem velkého vzrušení již od devatenáctého století. Již tak dlouho totiž soutěží klipry, šalupy, škunery i plachetnice s přídavným pohonem na obou stranách Atlantiku, ve Velké Británii a v USA, o nadvládu na moři a o vedoucí postavení v oblastech technologií a inovací.

Historie sahá zpět do roku 1851, kdy se uskutečnil první závod. Tehdy skupina Newyorčanů inspirovaná komodorem Johnem Coxem Stevensem přeplula Atlantik na škuneru America pod vlajkou newyorského jachtařského klubu, aby tak vyzvala britské jachty. 22. srpna se pak plachetnice America zúčastnila regaty okolo ostrova Wight, která byla organizovaná jako součást první Světové výstavy, a zvítězila před 14 britskými čluny. "Veličenstvo, žádné druhé místo neexistuje", zněla historická odpověď velitele gardy na královské jachtě královně Victorii, která byla toho dne na regatě přítomna.

Pohár Hundred Guinea Cup, název získané trofeje, následoval vítěze do USA, kde byl rychle přejmenován na Pohár Ameriky a kde zůstal po více než jedno století na svém piedestalu v newyorském jachtařském klubu, přičemž během této doby přežil opakované pokusy mnoha vyzyvatelů.

Teprve v září 1983, tedy o 132 let později, opustil pohár USA a byl převezen do australského Perthu, čímž skončila nejdelší řada vítězství v historii všech sportů.

Od Stevensova vítězství až do současnosti získalo Pohár Ameriky 26 kapitánů jachet a síla této výzvy přilákala během let významné osobnosti. Mezi roky 1899 a 1930 se pětkrát za sebou pokusil získat tento pohár Sir Thomas Lipton pro Irsko a v pozdějších letech přispěla i další slavná jména, jako Sopwith, Vanderbilt, Bich, Turner a mnohá další, k tomu, aby se pohár stal legendou. 2. března 2003 se pohár poprvé ve své historii vrátil do Evropy v rukou Ernesta Bertarelliho.

 

Hybnou silou je technická převaha

To, co žene vpřed dnešní vedoucí závodníky, se nezměnilo: snaha o dosažení nevyšší úrovně tréninku ve všech oblastech, aby bylo možno předčit nejurputnější protivníky, a poté dokázat vysoce ceněnou trofej uzmout jejím obhájcům. Pohár Ameriky je přitom jednou z oblastí, ve kterých nacházejí uplatnění nejvyspělejší technologie. Od samého počátku je jedním ze stěžejních bodů této události snaha o prokázání technologické nadřazenosti jednoho národa nad druhým na moři. Tato soutěživost mezi technologiemi přetrvala až do dnešní doby, kdy se národy snaží vzájemně se předčit a postavit nejrychlejší člun své třídy na světě, který uspěje v boji o Pohár Ameriky.